Historie

Historie Starče začíná pravděpodobně v pátém století, kdy údajně na místě Starče stávalo slovanské hradiště. Historicky je podloženo, že Stařeč ležela na spojnici dvou raně feudálních cest. Především to byla cesta z Brna do Jindřichova Hradce přes Rosice, Kralice, Náměšť nad Oslavou, Třebíč, Stařeč, Rokytnici, Římov, Starou Říši a dále na západ. Dále to byla spojnice Jemnice a Třebíče, přicházející do Starče od Mastníka. Tyto dvě cesty jako jakási vidlice doplněná o ulici k severu (Horní) proti toku potoka, tvořily základní komunikační síť raně feudální obce. Tato základní síť se nezměnila ani v době vrcholného feudalismu.

Podle písemných historických pramenů je Stařeč jmenována ve výčtu 78 osad a míst, která se vyskytla jako dar Přemyslovců Oldřicha a Litolda v zakládací listině třebíčského kláštera z roku 1101. První písemná zmínka o obci Stařeč je v listině z roku 1259, ve které je uváděn Hedmarus „de Steritz.

Od sklonku 16. století byla Stařeč trvale zastavována. O velikosti a úloze svědčí i to, že byla v roce 1534 znovu povýšena na městečko již v roce 1499 (důvody, proč poprvé ztratila toto právní postavení, nejsou známy). V roce 1547 tehdejší Starč vyhořela. Za renesance zřejmě zemědělské městečko dobře prospívalo, což dokládá stavba původní renesanční radnice i přestavba kostelní věže. Budova staré renesanční radnice měla štít se lvem a věžičku s poplašným zvonem. V báni věžičky byly údajně pamětné písemnosti. Tato původní budova byla přestavěna v roce 1909. V roce 1805 a pak 1807 se v obci ubytovalo francouzské vojsko. Mnohem horší důsledky mělo ovšem obsazení obce pěti tisíci pruskými vojáky v roce 1866.Ti do obce zavlekli choleru na kterou zemřelo 80 místních obyvatel. Průběhem staletí měnila osada název od Starice, Steritz......Starč. Dnešní název Stařeč má obec úředně od 18. března 1925. V roce 2007 ji byl navrácen titul městys.

Starostové a předsedové obecního úřadu ve Starči

Školství ve Starči

Písemná zpráva o stařečské škole je z doby pobělohorské, kdy jí připomíná roku 1662 rektor Jan Chlumecký. Budovou školy byl nejprve dům čís. 28, později bylo vyučováno na radnici a škola byla dvoutřídní. Od roku 1858 se učilo v budově uprostřed obce naproti kostelu, kde stojí škola dodnes. Tato budova původně sloužila jako nemocnice a chudobinec sádeckého panství.

V roce 1938, od října, byl ve škole ubytován 19. dělostřelecký pluk a vyučování bylo přerušeno. V roce 1940 byl zaveden povinný německý jazyk, upraven rozvrh a z učebních pomůcek musely být vyřazeny všechny tzv. závadné obrazy a pomůcky, které byly uzamčeny. Nevyučoval se dějepis, děti si často pro uzavření školy chodily pouze pro domácí úkoly. Nejbolestnějšími pro stařečskou školu se staly poslední dny války, kdy od února byla škola obsazena stovkou vystěhovalců z území Říše. Po jejich odchodu se do školy nastěhovali němečtí vojáci, kteří procházeli naším krajem na frontu.

Jednou z největších investičních akcí v historii školy se stala přístavba nové školní kuchyně i jídelny s příslušenstvím, která byla dokončena v roce 1998 v celkové hodnotě 1 600 000,- Kč. V těchto letech začíná pracovat i nová rada školy, byla zřízena samostatná školní družina, ředitelna, celé sociální zázemí prošlo generální opravou.

Historie mateřské školy ve Starči se datuje od roku 1944, kdy byl otevřen tzv. žňový útulek pro děti předškolního věku. Pro zájem rodičů se národní výbor rozhodl podat dne 3. 8. 1945 žádost Zemské školní radě v Brně o založení mateřské školy ve Starči. Po kladném vyřízení žádosti bylo rozhodnuto o prozatímním umístění nově založené školky v obecné škole. V roce 1948 byla školka přemístěna do budovy „sjednocené tělovýchovy" na základě smlouvy o pronájmu na 3 roky, ale pronájem se protáhl až do roku 2001. V roce 1950 byly provedeny stavební úpravy - oplocení hřiště pro děti, vybudování nového sociálního zařízení. Zavedlo se i částečné stravování dětí (podávaly se rohlíky a mléko), na oběd děti odcházely domů a po obědě se vracely do MŠ. Od svého vzniku mateřská škola zaznamenala velký krok dopředu nejen ve výchovné práci, ale významně zasahuje i do života obce. Zúčastňuje se všech veřejných oslav i akcí v obci, pořádá besídky, výstavy. Vhodnými moderními metodami připravuje děti na vstup do 1. třídy, podporuje zdravý růst dětí formou předplaveckého výcviku, pořádá výlety, divadelní představení a řadu dalších zajímavých akcí, které jsou pro vývoj a orientaci dětí předškolního věku v dnešním světě velmi důležité.

Farnost

Prvním písemným dokladem o stařečské faře (farnosti) je darovací listina královny Konstancie z roku 1231 (4), podle níž přebývající důchody (zřejmě to byla fara bohatá) byly odváděny kapitule sv. Petra a Pavla v Brně. Ta pak osazovala faru svými vikáři. Z tohoto důvodu je rok 1231 pokládán za vznik farnosti.

Stařečský kostel Sv. Jakuba byl zřejmě pozdně románský, s orientací východ západ a s přístupem mohutnou věží. Středověká věž byla přestavěna jako pozdně renesanční (v rozmezí let 1597 až 1620). Na fasádách věže jsou renesanční sgrafita, která armují rohy věže a hodinové ciferníky. V rozích je letopočet 1597, na jižní straně byly pod ciferníkem sgrafitové sluneční hodiny a další fragmenty sgrafit, rámy, kruh, medailony, dva egyptské kříže, na západní straně proškrabovaný pamětní nápis s letopočtem asi 1602. Při této renesanční přestavbě se dochovala románská tribuna s původním přístupem. Chodba k románskému schodišti je dnes zazděna. Kolem kostela býval hřbitov.

V letech 1734 až 1736 za faráře Ignacia Šidla přestavěl kostel zednický mistr Jan Klein podle vlastního projektu. Věž byla zachována, orientace kostela byla otočena (sever jih). Podélná jednolodní stavba je v rozích zaoblena, v severní části má odsazené kněžiště, na západě přiléhá sakristie, na téže straně je připojena drobná kaple. Zařízení kostela je až na výjimky z doby barokní přestavby. Křtitelnice je raně barokní, mramorová kalichovitého tvaru s osmibokou nádrží. V jižní části je hudební kruchta - kůr, kde jsou umístěny varhany z roku 1897. V dlažbě kostela jsou čtyři náhrobní kameny sádeckých úředníků. Historie kostelních zvonů zobrazuje zejména složitosti doby. Nejstarším zvonem byl zvon Jakub z roku 1553. Hodinový zvon byl údajně z roku 1620. Druhým zvonem byl zvon z roku 1803. Zvony byly odebrány v první světové válce roku 1917, ponechán byl „válečný" ocelový zvon. Za první republiky, 9. května 1926, byly vysvěceny nové zvony, ulité firmou Herold v Chomutově. Největší Ježíš vážil 750 kg, Maria 410 kg a Jakub 340 kg. Obnos 46 tisíc korun byl získán veřejnou sbírkou. Válečný zvon byl věnován do Rokytnice nad Rokytnou. Za druhé světové války byly zvony sňaty 8.dubna 1942 včetně dvou zvonů hodin. Třetí hodinový zvon ukryl a zachránil p. Jan Chloupek. Rovněž byl zachráněn zvon „umíráček" a vrácen z Třebíče.

Nové, poslední zvony ulila rodina Dytrychova, větší Sv. Jakub o váze 850 kg s výjevem stětí sv. Jakuba a polopostavou téhož světce nese nápis „Sv. Jakube, apoštole, oroduj za nás". Střední Jan Sarkandr o váze 530 kg s výjevem mučení Jana Sarkandra nese nápis „Blahoslavený Jane Sarkandře, mučedníku moravský, oroduj za nás". Vysvěcení posledních zvonů bylo 17.srpna 1985. Pořizovací cena zvonů byla 257 000 Kč. Mimo tyto zvony je ve věži ještě malý zvon datovaný 1577, ve věžní báni je zavěšen malý zvon z 19. století.

Farní budova je pozdně barokní, zřejmě ze stejného období jako přestavba kostela v letech 1734 až 1736, s mansardovou střechou.

V roce 1950 započal farář p. Ladislav Jurák s opravou interiéru kostela. Byl rozebrán oltář sv. Kříže, na jeho místě měl být proražen boční vchod do kostela. Zádveří pod věží i zádveří u hlavního vchodu bylo upraveno podle projektu Jana Sokola z Vysoké školy umělecké v Praze. Na výrobě dveří se podíleli stolaři Arnošt Nechvátal ze Starče, František Jílek z Kracovic, Karel Němec z Čechočovic a Antonín Musil z Krahulova.
Podle návrhu Richarda Poláka ze Stritzkovi skupiny v Brně provedl tónování kostela Jan Hous z Brtnice. Zároveň byla provedena i oprava střechy.
Renovací obrazů provedl Rudolf Růžička z Brna. Nejvíce poškozený hlavní obraz sv. jakuba byl podlepen plátnem a byly z něj odstraněny všechny pozdější přímalby. Podobně byly ošetřeny i obrazy sv. Jan Nepomuckého, sv. Rodiny, sv. Valburgy a p. Marie. renovace obrazů stála 26500kč.
Sochy pozlatil Vladimír Kolbánek z Náměště nad Oslavou.

Stařečtí kněži - protestantská fara

Benedikt Mikuš Bílinský

- působil ve Starči v letech 1610-1615, za jeho působnosti tady panovalo novoutrakvistické náboženství a žilo zde mnoho bratří moravských. V roce 1611 bylo především jeho vlivem ve Starči založeno "literácké bratrstvo", společnost pěstující chrámový zpěv. Jeho privilegia - stanovy potvrdil majitel panství Zdeněk Brtnický z Valtštejna.

Stařečtí kněži - katolická fara

Augustin Franěk

-Narodil se 24. července 1868 v Náměšti nad Oslavou.
Byl jedním z prvních absolventů třebíčského gymnázia, kde maturoval v roce 1888.
Ve Starči působiljako kaplan od roku 1893 pět roků. pak byl přeložen do Čáslavic a do Starče se vrátil v roce 1908.
Zde nepřetržitě působil až do roku 1947 a přesto, že byl už velmi starý a nemocný, do posledních chvil svého života celebroval. Zastával i funkci děkana v Třebíči.
Pamětníci mohou vzpomenout na jeho mohutnou a důstojnou postavu, vystupování a moudrost.
Velmi aktivně se podílel na veřejném a kultůrním dění. Stál u zrodu "Spořitelního a záloženského spolku Raiffeisenka" ve Starči v roce 1903. Na farském dvoře pěstoval stolní víno, na jehož ochutnávku zvával školní děti, které vyučoval náboženství.
V červnu 1947 zemřela na faře jeho sestra Karolína Fraňková, která vému bratrovi pomáhala na faře vést domácnost.
Zemřel 22.12.1947, pochován je na stařečském hřbitově v rodinné hrobce.

Ladislav Jurák

Narodil se 26.listopadu ve Štramberku.
Maturoval v Kyjově a na kněze byl vysvěcen 5.7.1941 v Brně.
Od 1.9.1941 působil na stařečské faře jako kooperátor a po smrti pátera Fraňka byl jmenován farářem od roku 1947 do roku 1953.
Po celá léta úpůsobení ve Starči opravoval dle finančních možností kostel. Byla provedenacelková oprava i přestavba interiéru kostela, opraveny sochy a obrazy. Dal opravit i kapličku v Červené Hospodě.
V době, kdy byla v kostele opravena poslední socha, dokončena poslední malba, pan farář onemocněl tuberkulosou.
Když se po 17 měsících vrátil ze sanatoria v Jevíčku zdráv, pokračoval v opravách.
pro své aktivity, ale také přátele jako byli učitel Bohumil Němec, kněz a básník Jan Dokulil a další významní křesťanští básnící a kněží, pro své pokrokové smyšlení, které rád přenášel hlavně na mladé posluchače, se stal velmi nepohodlným. Dne 30.6.1953 přišel příkaz Krajského národního výboru odnětí státního souhlasu k působení v duchovní službě a byl přeložen jako administrátor na faru do Bohuňkova, aniž by resignoval na stařečskou faru.

Železnice a nádraží ve Starči

Koncese ke stavbě a provozu železniční trati Vídeň - Jihlava - Kolín, nazvaná Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB), byla udělena 8.září 1868. Od února 1869 bylo započato se stavbou trati od Znojma k Jihlavě a byly vykopány potřebné hlubinné zářezy (nebyla mechanizace, jen lopata, krumpáč, kolečko a koňský povoz). Roku 1870 byla vystavěna velká nádražní budova s restaurací, dále skladiště s rampou, vodárna, výtopna a domky pro železniční zaměstnance. Stanice (výška nad mořem 517,4488 m - na budovách všech stanic byly tabuky s uvedením výšky) byla postavena jako třetí největší na trati po Jihlavě a Znojmě. Původně mělo nádraží 6 staničních kolejí. Označení stanice bylo Startsch - Trebitsch, český název Stařeč - Třebíč, (až od 22.května 1937 byl změněn název na Stařeč). Původní osvětlení stanice bylo plynové (nádražní kolejiště od budovy osvětlovala plynová lampa "Kitson"). Zajímavostí byla vodárna která byla v obvodu výtopny. Ve vodárně byly dvě nádrže 53 m3 s vlastním parním kotlem a parním strojem na čerpání vody ze studně. První slavnostní vlak vyjel z Jihlavy v 9 hodin 26.března 1871 pouze do stanice Stařeč - Třebíč (Startsch - Trebitsch), kde jízda končila, protože dále nebyly koleje (vlak byl tažen lokomotivou jménem "Vege"). Kolaudační jízda z Jihlavy do Znojma přes Stařeč proběhla 4.dubna 1871 a pravidelná doprava na trati Znojmo Jihlava byla zahájena 23.dubna 1871, (výstavba trvala 26 měsíců). Stoupání trati mezi Znojmem a Jihlavou nepřesahuje 11 %, vrcholový bod 527,5 m dosahuje trať nedaleko Starče. Trať byla stavěna na rychlost v obloucích 70 km/hod, a později zvýšena na 80 Km/hod. Od konce roku 1887 vyjely na trati poprvé rychlíky Vídeň - Jihlava - Děčín.

Roku 1871 byla rovněž dokončena rekonstrukce silnice z Třebíče na stařečské nádraží a od všech osobních vlaků byla do Třebíče zajištěna formanská doprava (dostavníkové spojení).V nádražní budově Stařeč - Třebíč od otevření provozu v roce 1871 byl zřízen hostinec, později s kuželnou a zahrádkou.

Až do roku 1886 bylo nádraží ve Starči bohatě využíváno, hlavně k nakládce a vykládce strojního zařízení, uhlí, obuvnického zboží. Využití pokleslo po otevření trati Jihlava - Třebíč - Brno 4.června 1886. Význam trati Znojmo Jihlava dále poklesl po první světové válce. Roku 1919 bylo veškeré strojní zařízení přemístěno do nové stanice Okříšky, roku 1920 se přestala používat výtopna. Teprve v roce 1939 byla stanice elektrifikována. Roku 1932 byl zrušen parní stroj a vodní jeřáby, roku 1947 bylo zrušeno větrné čerpadlo a vodárna byla elektrifikována s elektrickým čerpadlem. Od roku 1949 dochází na trati k nahrazení parních lokomotiv motorovou trakcí (parní definitivně končí v roce 1978). A konečně od 1.7.1992 přestala být Stařeč samostatnou stanicí a byla začleněna do stanice Okříšky.

Pro úplnost uveďme, že v letech 1908 až 1921 byla připravována místní dráha Třebíč - Želetava . Uchazečem o koncesi bylo město Třebíč. Projektovaná trasa dráhy byla : Řípov - Starč (zastávka v údolní nivě blízko přítoku potoka od Kracovic do Stařečského potoka) - Stařeč-Třebíč nádraží - Markvartice - Rokytnice - Štěměchy - Předín - Valdorf - Želetava.